01/2012

Ve stínu javorového listu

Vydáno dne 04. 04. 2012 (1616 přečtení)
3. část

Campus life
Jak mnozí říkají, studentský život na koleji je nezapomenutelný a rozhodně stojí za to ho zažít. Tyto poznatky lze pouze potvrdit. Zažijete vzrušující život, který někdy doslova „nikdy nespí“, život, který vám nabízí neustále co dělat. Na druhou stranu, jiné mýty, které jsem si přivezl, se mi nepotvrdily.


Jelikož svoji univerzitu studuji ve svém rodném místě, koleje se mi dříve nevyplatily. Měl jsem vždy představu, že kolej je dobrý způsob, jak mladé studenty popostrčit do reálného světa, ve kterém se musí naučit o sebe postarat, plánovat a udržovat si své věci. Je to prostředek, jak připravit každého na reálný život. Nevím jak v Čechách, ale v Kanadě tomu tak není. Pokud už jste zvyklí na pořádek, není život na koleji nijak problémový. Musíte si uklidit jenom svůj malý pokoj a zbytek za vás udělá kolejní úklidová služba. Naopak, pokud je člověk bordelář, bývá to ještě horší, neboť nemáte za zády rodiče, kteří vás bombardují žádostmi o uklizení toho „svinčíku“.

Jistou výhodou, která u nás chybí, je místní jídelní plán. Ten vám dává celodenní přístup do kantýny, ve které se můžete stravovat od brzkých hodin ranních až do pozdního večera dle vaší libosti a velikosti vašeho žaludku. Tím pro mnohé odpadá jakákoliv starost s jídlem a studentský život se stává dosti pohodlným a podobný tomu pod domácí střechou.

Jelikož jsou jídelní plány dosti nákladné, tak je možnost si obstarávat stravu sám. V tomto směru vidím asi jediný edukativní efekt, kdy člověk musí skutečně začít dávat pozor na svoji ledničku a plánovat si, kdy a za co půjde nakoupit. Nicméně, po zkušenosti, na čem dokáží studenti přežít (od slaných brambůrků, přes keksy až po tekutou stravu) i tady se výchovný směr mine účinkem. Bishopská univerzita je škola čítající necelé tři tisíce studentů. Na naše poměry jde tedy spíše o mini univerzitu, což je vesměs dáno hlavně tím, že se jedná o školu s převážně pouze bakalářskými programy. Toto je však přímý záměr, který propaguje osobní přístup profesora ke studentům, kterých bývá ve třídě mezi 8 a 20, což má ve srovnání s našimi 200 hlavými třídami samozřejmě diametrálně odlišný efekt. Po pravdě musím říci, že jsem toho nikdy nepochopil tolik a tak rychle, jako zde. Aspekt, který by se tedy zdál spíše jako negativní, je nakonec pouze užitkem, jelikož škola produkuje jedny z nejlepších studentů v okolí a na základě toho získává velké granty, díky kterým si může dovolit výborné vybavení.

Architektura celého akademického komplexu je velmi podobná anglickým univerzitám: budovy stavěné z červených cihel bez omítky, velká okna s gotickými prvky, vše stavěné s nádvořími. Škola sama o sobě existuje již přes 150 let, veřejná je však až od poloviny druhé poloviny 20. stol., kdy se začaly stavět i první koleje. Budovy však prošly v posledních desetiletích mnoha rekonstrukcemi a jsou ve výborném stavu se všemi moderními vymoženostmi, které si dokážeme představit.

Jako výhodu pak lze dozajista považovat, že celý univerzitní prostor je jako vlastní městečko: vše na jednom místě. Akademické prostory volně přecházejí v místní divadlo, které už navazuje na budovy kolejí, které obklopují univerzitní kantýnu. Budovy jsou různě staré, je jich celkem pět (pokud nepočítám dvě, které jsou zakomponované přímo do akademických budov) a čím dál jsou od univerzitního prostranství, tím jsou novější. Nejnovější má pak pouze 7 let.

Ubytování lze získat ve dvoulůžkových nebo jednolůžkových pokojích. Alternativou pak je ubytování ve čtyřech, každý s vlastním pokojem, společným obývacím pokojem, koupelnou a kuchyní. Tyto pokoje bývají ale podstatně dražší a vyplatí se pak spíše hledat privátní ubytování ve městě. Každá kolej disponuje vždy nějakou společenskou místností s posezením, televizí, prádelnou a různými úložnými místnostmi. Vše je nádherně protknuto přírodou, která obklopuje i celý areál. Věřím, že na jaře a v létě to tak musí být skutečný ráj, kde si každý může najít své místo pro relax, výlet na kolech nebo prostou procházkou na čerstvém vzduchu.

A co je vlastně místní studentský život? Je to minimálně každodenní možnost zažít něco nového. Každá kolej disponujeme lidmi, kteří se starají o ty ostatní a vytvářejí různé akce. Probíhají zde soutěže mezi kolejemi v nejrůznějších sportech i ne sportech, pořádají se výlety, barbecue, sešlosti s občerstvením apod. Navíc bývají většinou akce veřejné a tak se setkáte se studenty i z jiných kolejí. Takže pro ty, co se mezi učení skutečně nudí je vždy o zábavu postaráno. A pokud zrovna nic neprobíhá, minimálně najdete nějakou skupinku pouštějící filmy. :)

Na Bishopu je studentský život navíc spousta nových přátel, které vídáte díky velikosti univerzity každou chvílí a lépe se tak seznámíte. Rozhodně je nutné zmínit veselé víkendy, kdy si skutečně můžete vybrat většinou hned z několika míst, kam večer vyrazit. Stinnou stránkou toho však je, že pokud máte lehké spaní, tak během víkendu toho v nočních hodinách moc nenaspíte…

Ale abyste si nemysleli, že místní studenti jsou pouze zhýralci drancující své žaludky každý volný den. Pro ty, kteří rádi něco dělají pro své tělo tu je úžasné sportcentrum s několika tělocvičnami, studii, posilovnami, bazénem, kurtem, venkovními hřišti a dozajista dalšími věcmi, které jsem ještě neobjevil. A mile mě překvapilo, jak hojně je centrum využívané.

No a nakonec nestandardní věci, ke kterým se tu můžete dostat. Jako student magisterského studia (a těch tu není zrovna příliš mnoho) jsem dostal přístup do magisterské místnosti, kde mám vlastní stůl, počítač a vše, co bych mohl potřebovat. Jelikož univerzita je všeobecně zaměřená, nachází se zde i oddělení hudby a tak po žádosti jsem získal i přístup do cvičeben vybavených pianiny nebo křídly. Tyto přístupy vás opravňují pro vstup do daných prostor 24 hodin denně, tudíž se nemusíte nijak omezovat.

Viva la vida estudiante. :)

(Pokračování příště.)

Filip Rajnoch, foto: autor textu

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]