02/2013

Izrael

Vydáno dne 15. 10. 2013 (1163 přečtení)
– země, kde jsem byla poprvé, ale určitě ne naposled!

V září a listopadu jsem dostala skvělou příležitost zúčastnit se výměny mezi Izraelem a Českou republikou. Záměrně nepíšu výměnou mládeže, protože mládež se zúčastnila jen z České strany, Izraelci byli většinou zaměstnanci mládežnických organizací z Izraele. Každopádně zajímavá kombinace lidí! Já, jakožto zaměstnankyně, ale ne zase tak stará :-) jsem byla někde mezi oběma tábory – což bylo pro mě dobré, dovedla jsem si představit působení jedněch i druhých v jejich organizacích.


Česká část byla zajímavá, všichni jsme se navzájem poznávali a nechávali Izraelce poznávat také českou kulturu, jídlo, historii. Pro mě byl týden dost hektický, jelikož, jak už to tak bývá, se mi nakupilo všechno najednou – návštěva z Izraele a příjezd dlouho očekávaných EVS dobrovolníků do naší organizace.

Nakonec se všechno zvládlo. Byla jsem moc ráda, že se podařilo zorganizovat návštěvu YMCA nízkoprahového klubu pro školní děti Dixie. Jelikož byl zrovna začátek školního roku, jednalo se o první větší akci a děti přišly v hojném počtu. Děti si připravily nakreslené vlajky Izraele, společně jsme vařily a smažily bramboráky – jídlo, které nás, Izraelce i Čechy, spojuje, protože je židovského původu. Izraelci navíc přivezli i své domácí pochutiny, takže jsme ochutnali i slavný humus se salátem.

Izraelci si navíc připravili pro děti zábavné hry. V Dixie to opravdu žilo a myslím, že to byla pro Izraelce zajímavá zkušenost, protože se dozvěděli také o tom, jak klub funguje, jaká jsou pravidla pro děti i vedoucí.

Po nabité české části nás čekal v listopadu odjezd do Izraele. Moc jsem se těšila, na všechna místa, o kterých jsem četla a snila, že je někdy uvidím. Zajímavé bylo nejen navštívit Tel Aviv, Jeruzalém, poušť, Mrtvé moře, ale také, a to především, mluvit se všemi lidmi, s nimiž jsme se měli možnost potkat. Poznali jsme, jak pracují Skauti, a to přímo díky setkání s nejvyšším představitelem, jak funguje místní zastřešující mládežnická organizace, navštívili jsme připomenutí smrti Jicchaka Rabina ve skautském oddílu (čítal 1000 dětí!), snažili jsme se pochopit, jak fungují novodobé kibucy – vzdělávací komuny ve městech, navštívili jsme také kibuc klasický.

Pravda je, že v Izraeli, ať chcete nebo ne, začnete řešit politiku, historii a její výklady. Díky skvělému průvodci, kterého jsme dostali, jsme měli možnost alespoň z části do této problematiky nahlédnout. Velký dojem samozřejmě zanechala návštěva muzea holocaustu s výkladem – nikdy by mě nenapadlo, jak přínosné bude slyšet také o tom, jak byla expozice utvářena a proč je takto uspořádána.

Osobně pro mě velkým zklamáním byla návštěva křesťanských „atrakcí“. Getsemanská zahrada měla jako jediná silnou atmosféru, Křížová cesta je obklopena tržištěm a kostel Božího hrobu považuji za jeden z největších důkazů o netoleranci nás, křesťanů. Uvědomila jsem si, jak rozdílní jsme, jak rozdílné je naše vyznávání víry a jak smutné je, že se nedokážeme dohodnout ani na základních věcech – ztělesněním této nesmiřitelnosti je stav samotného kostela, který je ve velmi bídném stavu.

Návštěva Izraele mi dala skutečně hodně i do mého pracovního života. Jakožto zaměstnankyně YMCA v ČR jsem si uvědomila, jak jsem ráda právě v té své organizaci, proč je pro mě tou nejlepší. Škoda jen, že z Izraelské strany se žádní ymkaři neúčastnili.

Ráda bych tímto poděkovala ČRDM za skvělou příležitost, veškerou péči a organizaci – skutečně to oceňuji, jelikož vím, kolik je s takovou akcí práce.

Alžběta Čechráková, foto: autorka textu

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]