01/2003

Rozhovory

Vydáno dne 01. 01. 2003 (2501 přečtení)
New Golden Kids: nezpíváme jen převzaté písně

New Golden Kids je skupina tří děvčat, která se již dva roky pohybuje na poli české populární hudby. Zpívají, jak již název napovídá, písně legendární formace Golden Kids, kterou v šedesátých letech tvořili Helena Vondráčková, Marta Kubišová a Václav Neckář. Jejich nejznámějším hitem je skladba Hej, pane zajíci! Na záludné bondovské otázky odpovídaly devatenáctiletá studentka obchodní akademie Bára Pencová z Prahy a jedenadvacetiletá posluchačka pražské DAMU Magdaléna Bianka Ištoková z Olomouce. Trojici pak při vystoupeních doplňuje šestnáctiletá studentka konzervatoře Leona Gyöngyösiová (čti děnděšiová) z České Lípy. Jaké to je, když je člověk celý život úplně neznámý a najednou mu po pár měsících vyjde cédéčko s takzvaně "uměle vytvořenou skupinou"? Bára: V míře, v jaký si tu popularitu představuješ, to u nás teda není. Že bychom vyšly na ulici a všichni: jéé, holky z New Golden Kids!, tak to ne. Dyť jsme ještě nic nedokázaly. Magdaléna: Samozřejmě nás potěší, když nás někdo někde pozná. Jako třeba včera, kdy nás poznali takoví třicetiletí chlapi... Já to myslel tak, že každý víkend vystupujete někde na diskotékách a podobně. Jaké to je? Bára: Docela náročný. Když se ve čtyři ráno vracíme domů, tak je docela vopruz jet několik hodin autem. Ale když spíme na hotelu, tak nejsme schopný usnout a děláme bordel. Snažíme si užít, že jsme spolu. Jinak strava na pumpách je teda úplně šílená, je to humus. Jak na vaše působení v New Golden Kids reagují kamarádi? Magdaléna: Mezi kamarády se to samozřejmě vytřídilo… Ti, co zůstali, mi fandí, což je příjemný. Bára: Akorát je fakt, že se to vytřídilo. Já jsem si myslela, že ti opravdoví kamarádi mi budou přát, ale oni najednou přišli: To musíš bejt teďka za vodou, co, když jsi byla v tý televizi! Všichni si myslej, že to hrozně vynáší, to zpívání: “A to musí bejt takovech peněz! Vy si žijete na vysoký noze.” A ono to tak není. Magdaléna: Nebo se mi ozvou kamarádi, který jsem neviděla deset let a: My se na Tebe těšíme, přijedeš? Když jsi mluvila o těch penězích… Pěkná brigáda to ale je, ne? Bára: Myslím, že je to brigáda jako každá jiná. Jak často zkoušíte? Magdaléna: Vůbec. Teď to prostě nejde, máme toho hodně do školy, já končím denně v šest, holky to mají taky šílený a do toho každý víkend vystupujeme. Spíš si tak zavoláme, dohodneme se co a jak. Choreografii máme na všechno hotovou, ale je fakt, že bychom ji měly nějak vybrousit. Máte čas na něco jiného než na školu? Magdaléna: Ne, akorát na nějaký noční pařby. Žijeme většinou v noci, třeba jako včera… Barunka teda ležela - měla devětatřicítky… Jsi měla trému před dneškem, viď? Bára: No jasně! Jsi to nemusel řikat, ne?

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]