08/2006

Zamyšlení nad budoucností YMCA

Vydáno dne 08. 09. 2006 (2482 přečtení)
Nemohu nevzpomenout na slova J. F. Kennedyho: „Neptejte se, co stát může udělat pro vás, ale ptejme se, co my můžeme udělat pro stát“. Je to již mnoho desetiletí, co byla vyřčena tato věta, ale myslím si, že je stále aktuální. Obdobné smýšlení je třeba i v naší stále se rodící demokracii. Jaká je tedy budoucnost YMCA v naší společnosti? Taková, jaký prostor si vydobude. „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.“ (Žalm 127,1)

Budování YMCA je třeba začít především u budování sebe samého, lidí, kteří v YMCA pracují, lidí, kteří na programech YMCA participují. Když se podíváme do Bible, jistě si vzpomeneme na město a věž, kterou Bůh nestavěl ani nestřežil. Byl to výplod lidské vůle (svévole), lidského chtění být rovni Bohu. Čteme v Genesis 11,4 a následujících verších: „Nuže vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi“. Víme, že toto dílo nemělo dlouhého trvání. V Genesis 11,4 se píše: „Hospodin totiž řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim řeč, aby si navzájem nerozuměli. I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.“ (Jednalo se o město Bábel – to je v překladu Zmatek.) Když se však podíváme do nepříliš dávné historie, téměř před 100 lety se stala jiná událost připomínající lidskou touhu po bohorovnosti. Dne 10. dubna roku 1912 vyrazila na plavbu z Anglie do USA nepotopitelná loď TITANIC. Alespoň tak se o ní mluvilo. Titanic byl považován za jednu z nejbezpečnějších lodí na světě, ba dokonce za loď nepotopitelnou (tento názor byl prezentován v odborných časopisech tehdejší doby). Titanic představoval největší námořní plavidlo, jaké bylo do té doby vyrobeno. Jeho trup byl rozdělen na 16 vodotěsných komor a dno lodi bylo zdvojeno. Představám o nepotopitelnosti lodi odpovídala také kapacita záchranných člunů, která sice splňovala podmínky stanovené zákonem, ale ve srovnání s kapacitou lodi (přes 3 000 cestujících) zjevně nedostačovala (celkem 20 záchranných člunů mohlo pobrat max.1/3 osob). Většina lidí se dnes domnívá, že Titanic byl pouhým technickým vrtochem – jedinečně velkou luxusní lodí. To je však nedorozumění a podobná představa nedoceňuje záměr lodní společnosti White Star postavit ne jednu, ale tři obří lodě, které by smetly konkurenci z moří. Pro zajímavost – první se měla jmenovat Olympic, druhá Titanic a třetí podle dochovaných zpráv dokonce Gigantic. A tak první i druhý příběh mají mnoho společného, i když je od sebe dělí mnoho tisíc let. Opět se lidé dali do stavby čehosi, co mělo mít vrchol v dokonalosti, přepychu, kráse a velkoleposti. Jak je to pro nás lidi obehraná písnička. Pořád toužíme po něčem velkolepém, rádi bychom (v uvozovkách) létali v oblacích, pokořovali nové a nové rekordy, navrhovali velkolepé, nové a kvalitnější věci, zdokonalovali, co je nedokonalé a tím krok co krok se přibližovali k zjištění, že vlastně Boha ani nepotřebujeme. Dokonce žijeme ve světe, kdy to i často slýchám, že si člověk stačí na vše sám. Bůh pro mnoho lidí v dnešním světě přestal existovat. Je to někdo, s kým mnoho lidí již ve svých životech nepočítá. Žel mnoho z nich Jej vezme na vědomí až při posledním soudu. Nelze tedy budovat YMCA, která bude misijním prostředím, prostorem služby a pomoci potřebným, ekumenickým polečenstvím, duchovní, občerstvující, bezmeznou studnicí v tomto vyprahlém světe, prostorem pro nové nápady apod. bez toho, aby náš každodenní život nebyl zcela napojen na Pána Ježíše Krista. S tímto vědomím vidím budoucnost YMCA v každém člověku, který do YMCA přichází. V každém člověku, který YMCA obohacuje v oblasti sportu, kultury, vzdělávaní, volného času, duchovní roviny atd. V každém člověku, který vnímá toto křesťanské sdružení jako prostor, ve kterém je třeba zodpovědnosti, ohleduplnosti, lásky, trpělivosti, obětavosti, tvořivosti a nápaditosti, jistý kus profesionality a mnoho dalšího. Budoucnost YMCA máme tedy každý z nás ve svých rukou. Neptejme se tedy, co může udělat YMCA pro nás, ale ptejme se především, co my můžeme udělat pro YMCA, aby křesťanské principy a poslání YMCA jen tak nezapadly někde do šanonů v kancelářích či v archivu naší organizace. Velmi rád vnímám v YMCA nově se rodící programy a narůstající aktivity, které zaujímají potřebný prostor v naší společnosti. Je to svým způsobem kontrast k tomu, co můžeme vidět ve veřejném prostoru, který je stále po jakýmsi vlivem závanů politických žabomyších válek, mediálních nebo i jiných neblahých tlaků na rozhodování občana ČR atp. Pak znějí velmi krásně tyto verše z Žalmu 128: „Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho stezkách. Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu. Hle jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.“ Držme se tedy této naděje, zaslíbení, v kterém je hodně pravdy, tak jak to můžeme čas od času zakoušet ve svých životech. Hospodine buď nám prosím milostiv v práci v YMCA. Filip Hušek YMCA v Ústí nad Labem

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]