2/2008

Anketa s dobrovolníky festivalu

Vydáno dne 13. 10. 2008 (7079 přečtení)
1. Kde jsi na festivale pracoval/a jako dobrovolník? A jak to šlo? 2. Co byl tvůj nejlepší zážitek na festivale? Na co budeš rád/a vzpomínat?



Petr Chlápek



1. Dostal jsem za úkol být k ruce na úseku, který zajišťoval festival po technické stránce. Velel tomu nějaký slavný Ymkař, říkalo se mu Ian Luck. Takže to asi bylo štěstí, že mně přidělili zrovna k němu. Choval se k nám slušně a s porozuměním, i když by z nás asi někdy nejraději bouchal. Často docházelo k nedorozuměním, především po telefonu. Ale respektoval, když měl někdo odpracováno a čas vypršel. A tak jsem se mohl podívat na profíky, kteří dělali svou práci asi hodně dobře, a přitom byli nenápadní, jako by o ně nešlo. A taky že nešlo, stali se služebníky a to si zaslouží vždycky obdiv. Kde by se s tím dneska člověk tak samozřejmě setkal že? 2. Setkání s lidmi, které jsem vozil v autě na letiště. Někdy obyčejní a skromní lidé na pódiu zazářili jako hvězdy, a já věřím, že to hvězdy určitě byly, jen u nás málo známé. Jindy to bylo zase vidět jakou kreativitu a míru pracovitosti mnohé Ymky v sobě ještě stále mají. Musel jsem jako farář obdivovat Church tent a jiné aktivity, i to že se křesťanství na festivale nechoulilo někde v koutě, ale vytvářelo sebevědomou kostru setkávání. Hodně jsem načerpal i pro svou praxi. To nám v naší rozdrobené Ymce chybí a na to si stýskám. Ale jistě se s tím dá něco dělat. Hlavně mi zůstanou před očima ty spousty laskavých a normálně slušných lidí, kteří udělali mnoho proto, abychom se všichni společně cítili pokud možno dobře.

Anna Abelová



1. Prodávala jsem lístky. Myslím, že se utržilo dost peněz, nicméně Češi si lístek nemohli vůbec dovolit, vzhledem k tomu, že denní stál 1.400 Kč. Chápu, že si YMCA chtěla vydělat nějaké peníze, ale myslím, že ji to mezi lidmi neudělalo dobré jméno. I některým cizincům se částka zdála přemrštěná. A tak jsem si často musela vyslechnout stížnosti, krom toho si mnozí lístek ani nekoupili. Jinak šlo vše dobře. 2. Celý festival měl pohodovou atmosféru, nejvíc se mi asi líbila tensingová vystoupení. A samozřejmě večerní programy.

Nikola Kočí



1. V sobotu jsem pracovala s jednou velmi sympatickou dívčinou na autobusové zastávce Dejvická, kde měli přijíždět účastníci festivalu z letiště. To bylo velmi vtipné. Přijeli tam sice dva účastníci, kteří potřebovali naši pomoc, ale nejvíce jsme radily s cestou různým cizím lidem, kteří cestovali z letiště a o Ymce ani nikdy neslyšeli :-). Měli jsme tam zpočátku být od 8 do 14 hodin, ale ve 12 hod přijela naštěstí Maruška a pověděla nám, že máme jet domů. V neděli jsem byla na letišti. Super zážitek :-). Výsledek? V Norsku zřejmě nemají autobusy. Když si vzpomenu, jaké zmatky vznikaly, když se měli Norové dopravit na autobusovou zastávku. :-) V průběhu festivalu jsem pracovala na hlavní bráně. Od 14 do 16:30 hod a pak od 21 do 23 hod. Byla to super pohoda :-). Z hlavního vchodu jsme viděli skoro na celý festival, což bylo pochopitelně moc výhodné a užitečné. Pro nás u vstupu přímo bezvadné. Celou šichtu jsem většinou seděla na židličce a koukala se lidem na zápěstí, zdali mají páseček. Občas se stalo, že někdo pásek neměl, a tak jsme ho jednoduše poslali na pokladnu a bylo vyřízeno. Dle mého názoru jsem obdržela tu nejlepší práci, jakou jsem jen obdržet mohla. Žádný stresy hele… :-) No a Praha taky vykonala své... 2. Ráda budu vzpomínat na to, jak mě u brány neustále zdravily neznámé tváře cizích krajin :-). Samý skvělí lidé, kam se člověk podíval. Večer mi zase přáli dobrou noc a pořád se na mě někdo pěkně usmíval. Nejlepší zážitek fakt nevím…Ono potkalo mě mnoho pěkných příhod a zážitků… Uchvacující bylo například slyšet festivalovou píseň na hlavní stage, nebo zpívat Nory narozeninovou píseň pro tensing. :-)

Thorfinn Novotný



1. Převážně na hlavní bráně festivalového areálu. A myslím, že to byl pro dobrovolníka nejlepší možný „džob“! Denně jsem se setkával s většinou všech účastníků festivalu, když jich na sedm a půl tisíce proudilo branou neustále sem a tam! Během pěti dní nekonečného „Good afternoon!“ a „Next time use the exit, please!“ mi po třech dnech začal odcházet hlas… naštěstí čtvrtého dne se rozhodl zase vrátit, a tak jsem mohl bez přestání a bez obav pokračovat. Občas, jsme museli řešit nějaké ty problémy a hlavolamky, ale právě to mě hodně bavilo. Nejkrásnější pro mne ale bylo, učit se spolu se svým maďarským kolegou, zdravit všechny v jejich rodném jazyce. Bylo opravdu velmi příjemné dělat lidem radost, a tak jsem ke konci festivalu ovládal všemožné pozdravy a fráze, od islandského „Dobrou noc.“ přes mexické „Zdravím tě, příteli.“ až po rumunské (a mé nejoblíbenější) „Jsi opravdu velmi úžasná Dívka!“-) 2. Nejlepšími zážitky pro mne zůstanou setkání se starými přáteli, protože pokaždé to může být naposledy, co je ve svém životě spatřím, a potkávání nových přátel. Na tomto festivale to byl asi čas, strávený s mými rumunskými, velice blízkými a starými přáteli (kdy jsem dokonce stihl i ztratit srdce pro jednu překrásnou duši), pak poznání svého vlasatého dvojčete z Německa – všichni si nás donekonečna pletli jednoho s druhým! A nakonec velice procítěné a emotivní spříznění duší s jedním „homie“ z Manchasteru (asi dvoumetrový černoch Trevor).

Filip Rajnoch



1. Pracoval jsem jako pomocný line manager pro české dobrovolníky, program manager pro City Action a pomocník festival managera. No,… práce bylo stále dost :-). Myslím si, že úkoly byly dobře připravené a lidi ve všech sekcích výborně zkoordinovaní, tudíž nebyl žádný problém hladce spolupracovat s lidmi pod i nad Vámi. Chyběl mi možná delší čas na přípravu jednotlivých věcí před festivalem. 2. Rozloučení a proslovy line manageru pro dobrovolníky poslední den v Rolling Globe. A pak asi 15 min. (jediných 15 min.) u hlavního podia, co jsem si nasel čas se tam podívat.

Šárka Velínská



1. Pracovala jsem jako dobrovolník v Communication centre. Šlo to skvěle, naše vedoucí byly dvě Němky, které nám vyhověly prakticky ve všem, co jsme potřebovali (prohodit si služby apod.), měla jsem možnost seznámit se se spoustou účastníků, kteří k nám přicházeli s dotazy a problémy.. Rozložení služeb bylo natolik dobré, že jsem stihla všechny části programu, o které jsem stála. 2. Asi závěrečná show v pátek a poté koncert na Main stage Iry Losco, atmosféra byla skvělá..

David Strádal



1. Pracoval jsem jako JUMPER, česky by se dala tato dobrovolnická funkce přeložit jako „děvče pro všechno“. :-) A tím pádem jsem se dostal k nejrozličnějším činnostem – od roznášení obědů pro dobrovolníky, kteří koordinovali ubytování na jednotlivých vysokoškolských kolejích po Praze, přes kontrolu vjezdů a výjezdů aut do festivalového prostoru na „Main Gate for Car“, či koordinaci účastníků festivalu při vydávání stravy, až k uklízení odpadků odhozených na zem účastníky. Práci jsem si nadmíru užíval a povětšinou probíhala bez větších problémů. A to i přesto, že moje jazyková vybavenost je hodně omezená. Nejvíce se mi na této práci dobrovolníka líbilo, že i po práci zbyl čásek na „užití“ si festivalu z pohledu klasického účastníka (původně práce dobrovolníka byla navržena na 6 hodin denně, praxe ukázala, že potřeba Jumpera bude asi 6-8 hodin denně). 2. Nejlepší zážitek? Tak těch bylo několik.. :-) Ale určitě to, že jsem se zde mohl setkat a pokecat s mnoha známými i neznámými lidmi z TenSingu, pak koncert TS BB :-), a ještě bych zmínil, že se mi fakt líbilo rozestavení Festivalové vesnice v prostorách Výstaviště. A na co budu vzpomínat? Tak určitě na „hymnu“ Real life, která mi bude znít v uších ještě asi hodně dlouho :-).

Josefina Smolková



1. Pracovala jsem na ubytování na jedné z pražských kolejí. Byli tam hlavně Švýcaři a Rumuni, dohromady jich mohlo být tak 900 a měly jsme je tam na starost jen dvě dobrovolnice. První den jsme je ubytovávaly, pak jsme na budově vždy v noci přespávaly jako tzv. „noční pohotovost“. Nakonec jsme musely samozřejmě všechny vyprovodit a dát vše do pořádku. Někdy to byl trošku boj, personál hostelu nebyl vždy zrovna přívětivý, ale celkově to vnímám hlavně jako skvělý zážitek a zkušenost :o) 2. Celý festival byl pro mě ohromujícím zážitkem, který ve mně probudil nové velkolepé plány do budoucnosti. Jako by mi otevřel oči v mých možnostech. Člověk náhle vidí jak je svět velký a kolik má možností. Mám chuť jít dělat něco šíleného a bláznivého!!!! A to vše jen díky lidem a atmosféře na festivalu....

Tereza Hudecová

1. Pracovala jsem jako dobrovolník,který měl na starosti ubytování zahraničních dobrovolníků na festivalu i samotných účastníků,fungovali jsme jako spojky v dorozumívání s vrátnicemi na jednotlivých strahovských kolejích.Zároveň jsme měli za úkol řešit během dne nejen technické,ale v některých případech i osobní problémy,které postupně vznikaly.Myslím si,že to celé v rámci možností dopadlo nad očekávání dobře. pevně doufám,že jsme se své práce,které bylo relativně hodně, zhostili dobře. 2. Určitě na lidi,se kterými jsem se v rámci festivalu seznámila. Rozhodně,ale vedou momenty,které jsme zažili v rámci řešení problémů,protože to byly velmi úsměvné momenty a kuriozity.A asi nejlepší dojem ve mně zanechal čtvrteční průvod centrem Prahy v rámci upozornění veřejnosti na probíhající akci apod.Spolu s mojí kamarádkou jsme vedli běloruské seskupení a ty dívčiny byly super,to bylo podle mě vyvrcholení celého našeho snažení.Také jsem si moc užívala konec,ač je to paradox,protože jsme se na něj vůbec netěšila,ale když jsem viděla ten kus dobře odvedené práce,trochu unavené,ale šťastné obličeje všech dobrovolníků,tak mě zalil blažený pocit,po celém týdnu dřiny jsme viděli ohromný výsledek.

Dorota Tylšová



1. Pracovala jsem na Jižním Městě na kolejích a měla jsem za úkol ubytovávat účastníky festivalu a být k dispozici v nočních hodinách, kdyby se náhodou něco semlelo. Někdy to šlo hůře, někdy lépe. :-) Záleželo na skupině, pokud měla seznam účastníků v pořádku vyplněný se všemi potřebnými údaji, nebyl problém a mohla se snadno odbavit. :-) 2. Můj nejlepší zážitek a na co budu ráda vzpomínat byl asi ten, že jsem se zúčastnila workshopu - stepdance, který vedli Nizozemci.

Jakub Kadeřávek



1. Pracoval jsem jako jumper, tudíž jsem dělal, co bylo potřeba. Šlo to celkem dobře, ale bylo pár slabších momentů, ale to asi všude ;-). 2. City Action, kde jsem byl se skupinou z Německa (ale byli tam lidi z celého světa Kolumbie, Indie,…)

Hana Kubátová

1. Jako Jumper, šlo to podle toho jaká byla práce. Někdy nuda, někdy celkem síla. 2. Poslední večer, kdy jsem se dostala k hlavnímu podiu jako security a mohla jsem si užít písničky jako například Real Life. A City Action, kdy jsem se setkala s anglicky mluvícími dětmi.

Radka Nedbalová



1. Na festival jsem pracovala v Patio Café, kde jsme připravovali hotdogy, hamburgery, saláty a sendviče. Práce nebyla náročná, ale občas jsme nestíhali a na jídlo se čekalo v poměrně dlouhé frontě. Pracovala jsem se skvělými lidmi jako byl Kei, Mirek, Jiřka, Martina, Rob, Katie, Jolie a další. 2. Nelze říci, co bylo mým nejlepším zážitkem. Poznala jsem spoustu lidí z celého světa. Všichni byli milí a přátelští. Ne festivalu bylo mnoho aktivit a workshopů, na něž se také nedá zapomenout. Shrnu-li to: festival byl můj nejlepší zážitek.

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]