2/2009

Island očima Vojty Bergera

Vydáno dne 18. 08. 2009 (9352 přečtení)
Zimní teploty zrovna nevybízejí ke koupání. Tedy, pokud nemáme po ruce nějaký ten termální bazén. Třeba Islanďané si svůj den bez teplé koupele pod padajícím sněhem neumí představit. Na Islandu se horká voda využívá nejenom k rekreaci, ale i k jiným věcem, které zpříjemňují každodenní život. Ostrov v Atlantiku teď bojuje s hlubokou finanční krizí. Horké prameny ale pomáhají lidem udržet si dobrou náladu.

Centrem Reykjavíku se právě prohnala hustá sněhová bouře. Místní chodníky jsou přesto podezřele čisté - na některých ještě roztává sněhová břečka, jinde už dlažba stačila úplně uschnout. Majitelé krámků a restaurací na hlavní ulici Laugavegur tak můžou v klidu sledovat padající sníh za výlohou, aniž by museli hnout prstem.

„Čistit chodník před hospodou? To neděláme. Spotřebovaná horká voda, ve které jsme třeba umyli nádobí, vede v trubkách pod chodníkem a tím ho rozehřívá. To už by musela být opravdu velká vánice, abych vyšel ven a odhazoval sníh,“ říká jeden z místních barmanů. Určitě je rád, že se kromě frmolu za barem nemusí starat ještě o to, aby si na ušlapaném sněhu před jeho restaurací někdo nezlomil nohu. Od loňského října, kdy se zhroutily islandské banky a ostrov zasáhla finanční krize, prý do místních barů chodí znatelně víc návštěvníků. Zadumaně sedí u půllitrů piva Viking a ptají se sami sebe, jestli má dál smysl zůstávat na Islandu. Řada mladých Islanďanů vážně přemýšlí o tom, že se natrvalo odstěhuje na evropský kontinent.
Zatímco ekonomické otřesy Island zaškočily, sněhové bouře tu nejsou žádnou vzácností. Díky vyhřívanému asfaltu je ale dvousettisícový Reykjavík na zimu skvěle připravený. Nad vyhřívaným chodníkem si libuje i Sven Olaffson, inženýr jedné z nejvýznamnějších islandských firem, která staví potrubí s horkou vodou.

„Kdykoli když přijedu domů, mám jistotu, že se dostanu od auta ke vchodovým dveřím – a to i když na ulici leží třeba 30 centimetrů sněhu. Když je vánice silná, trvá to samozřejmě déle, třeba celou noc, než chodník roztaje. Každopádně já sám jsem lopatou neodhazoval sníh už několik let,“ pátrá v paměti Sven.

Islanďané vůbec mají rádi teplo. V islandských domech bývá často velkoryse přetopeno, a z kohoutků teče na evropské poměry neobvykle horká voda. Ostrované jsou na ni zvyklí, dokonce si s ní leckdy rovnou zalévají čaj. Cizinec by se ale mohl nepříjemně opařit. Horká podzemní voda, která se po celém ostrově čerpá ve speciálních studnách na povrch, vytápí prakticky všechny islandské domácnosti. A taky místa, která jsou bez nadsázky druhým domovem Islanďanů – termální bazény.
Jen v samotném Reykjavíku jsou desítky veřejných, přírodní horkou vodou vytápěných plováren. Řada Islanďanů má navíc svůj vlastní termální bazén přímo na zahradě. Nejen kvůli relaxaci a blahodárným účinkům plavání ve 40stupňové vodě je termální koupel neodmyslitelnou součástí islandského životního stylu. Bazény mají i sociální funkci, chodí se sem i několikrát denně. V nízké mlze nad vodní hladinou se schovávají malé skupinky lidí, kteří diskutují o všem možném.

Třicátník Helge si termální koupel dopřává v průměru pětkrát týdně. Zatímco sedí v malém relaxačním bazénku na hlavní plovárně v Reykjavíku, ochotně mi sděluje svou teorii, proč jsou termální koupele pro Islanďany tak důležité. „Je to tradiční místo pro různé drby. Zrovna se tu probírá finanční krize. Každý je teď na ní odborník,“ ušklíbá se Helge.

Není divu, že se i v bazénech mluví o ekonomice. Krach islandských bank loni na podzim nastartoval dominový efekt, který dříve či později zasáhne každého ze tří set tisíc obyvatel ostrova. Poslední desetiletí se na Islandu neslo ve znamení stavebního boomu. Současně s tím, jak v Reykjavíku překotně vznikala nová předměstí i výškové budovy v centru města, strmě a přemrštěně stoupaly i ceny nemovitostí. Firmy, které si stavbu nových budov zadaly, teď nemají na jejich dostavbu a nehotová betonová torza rámovaná stavebními jeřáby „zdobí“ celé město. Když se ale nestaví, přicházejí o práci stavební firmy, architekti i dělníci. Nákaza krizí se rozšiřuje i na další, dosud zdravé oblasti ekonomiky.
Přesto má Island štěstí v neštěstí. V době, kdy Evropskou unii ochromilo přerušení dodávek plynu z Ruska, se Islanďané můžou stoprocentně spolehnout na své vlastní energetické zdroje. Většina elektřiny na Islandu se stále vyrábí ve vodních elektrárnách, pořád větší podíl ale získávají i geotermální zdroje. Horká pára, proudící na povrch spolu s horkou vodou, roztáčí turbíny, které vyrábějí elektrický proud. Ostrov je naprosto energeticky soběstačný, což je jedna z mála jistot v hospodářsky temných časech.

Sami ostrované čekají, že na ně ekonomická krize naplno dolehne za dva až tři měsíce, až propuštěným zaměstnancům vyprší výpovědní lhůty a až skončí povánoční výprodeje. Je jisté, že pak budou mnozí otáčet v dlani každou islandskou korunu. Že by ale šetřili i na termálním koupání? To se z bazénu zahaleného stříbřitou párou zdá jako málo pravděpodobný sen.

Vojtěch Berger

_________________________

„Bohatí vodou“
Island je geologicky velmi mladé území se stále čilou vulkanickou aktivitou. Kromě vývěrů horkých par, gejzírů a aktivních sopek jsou zde ideální podmínky pro čerpání horké vody z podzemí. Podle teploty zdroje (cca 75 až několik set stupňů Celsia) a chemického složení se horká voda buď vede přímo do domácností a používá se jako normální pitná voda nebo se upravuje v elektrárnách. Horká pára, která se při čerpání vody z podzemí uvolňuje, se používá na výrobu elektrické energie.
Až 90 procent islandských domácností je vytápěno právě horkou vodou. Revoluční rozmach zažila geotermální energie na přelomu 70. a 80. let kvůli světovým ropným krizím. Dnes tak Island spotřebovává ropu téměř výhradně coby palivo do aut a do lodí islandské rybářské flotily. Topí se prostě „vodou“. Takhle získaná energie je velmi levná. Island část energie dokonce vyváží, řečeno přeneseně, skrze výrobu energeticky velmi náročné suroviny – hliníku. Firmy vyrábějící hliník mají na Islandu nebývale výhodné podmínky, právě kvůli snadno dostupné energii.

I když je využívání geotermálních zdrojů energie ve srovnání s fosilními palivy velmi šetrné, stoprocentně ekologické není. Při čerpání vody se uvolňují ze země některé plyny, které mohou být ve vyšších koncentracích jedovaté a které poškozují přírodu kolem elektráren. Islandští ekologové si navíc stěžují, že se s podzemními zdroji horké vody leckdy nenakládá hospodárně a že příliš rychlé čerpání podzemní zdroje zničí.

[.. Celý článek | Autor: vojbergr .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]