01/2010

BERUŠKA -> Maruška

Vydáno dne 07. 03. 2010 (1928 přečtení)
změna na pozici zahraničního sekretáře YMCA v ČR

Na pozici zahraničního sekretáře YMCA v ČR nastává čas od času personální změna. Jedna z nich nastává právě v tomto okamžku. Proto vám přinášíme několik vět o hlavních protagonistkách této události...

KRISTINA AMBROŽOVÁ - BERUŠKA - odstupující zahraniční sekretář YMCA v ČR

Co je náplní práce zahraničního sekretáře YMCA v ČR?
Stručně řečeno všechno, co se týká vztahů YMCA v ČR se zahraničím. Hlavně ale organizace různých krátkodobých a dlouhodobých pobytů mladých lidí v zahraničí a tu a tam reprezentace české YMCA v různých mezinárodních i národních, ymkařských i neymkařských skupinách.

Jak je na tom YMCA v ČR obecně se vztahy k zahraničí. Máme navázána nějaká partnerství? Kterým směrem je zahraniční politika YMCA namířena?
Za dobu, co jsem na této pozici pracovala, jsem se snažila navazovat partnerství hlavně s jinými Ymkami v zahraničí (protože i příležitostí ke spolupráci s úplně jinými organizacemi by samozřejmě bylo spoustu). Mezi stálá partnerství tedy můžeme počítat outdoorové centrum YMCA Lakeside a YMCA Romford v Anglii (tam můžou odjet dobrovolníci hlavně na krátkodobé pobyty), s norskou YMCA spolupracujeme při vysílání dobrovolníků do jejich hostelu v Oslu, do outdoorového centra YMCA Greenhill v Severním Irsku vysíláme dobrovolníky na dlouhodobé pobyty. Jsme také součástí tzv. Synergy Group – sítě organizací, které pořádají v různých místech Evropy výborné sebezkušenostní tréninky pro mladé lidi a pracovníky s mládeží. Většina organizací, které jsou do Synergy Group zapojené, jsou také Ymky. O dlouhodobém partnerství se dá mluvit také v případě spolupráce se školou Loegumkloster Hoejskole v Dánsku, která nabízí 5ti měsíční studijní pobyt – každý rok od začátku ledna do začátku června. YMCA v ČR je také dlouholetým členem Field Group pro ukrajinskou YMCA a specifické partnerství máme i s Ymkou na Slovensku, i když si myslím, že tady bychom mohli trochu přidat a zkusit se slovenskou YMCA trochu více spolupracovat.“

V čem vidíš pozitivum toho, že má česká YMCA zahraničního sekretáře?
Pozitivum pro českou Ymku jako celek je to, že je o nás na evropské úrovni YMCA hodně slyšet. Jsme známí tím, že jsme aktivní v různých ymkařských evropských programech a skupinách a například při posledním evropském festivale YMCA Europe 2008 jsme určitě prokázali, že dokážeme i leccos zorganizovat a je na nás spolehnutí. I když toto považuji osobně za hodně důležité, je pravda, že běžné lokální české Ymce nebo řadovému českému ymkaři může tahle naše vizitka možná připadat jako nedůležitá. Pro naše lokální Ymky tedy vidím výhodu v existenci zahraničního sekretáře takovou, že skrze něj může vysílat své členy a dobrovolníky na zajímavou zahraniční zkušenou a pak z jeho nových znalostí a dovedností zpětně benefitovat. Pro řadové české ymkaře jsou naše zahraniční programy prostě příležitostí k bezpečným výletům za hranice naší republiky a zkušeností na celý život.

Na pozici zahraničního sekretáře jsi byla téměř 4 roky. Co radostného tě za tu dobu potkalo?
Fůůů, no toho bylo samozřejmě spousta... Vůbec mě moc těšilo být součástí podle mě dobře sehraného týmu na ústředí YMCA v ČR. Pak to bylo spoustu dalších pěkných vztahů s lidmi z různých evropských Ymek (z Ukrajiny, kterou dlouhodobě podporujeme, slovenské, německé, rumunské, britské YMCA a samozřejmě taky z YMCA Europe). Dělalo mi taky velkou radost, když jsem mohla sledovat vývoj, kterým mladí lidé, které jsem někam vyslala, prošli – mezinárodní zkušenosti jsou prostě k nezaplacení – člověk se naučí hodně sám o sobě, určité sobestačnosti a často se vrací s velkou chutí do dalších zkušeností. Každý pobyt v zahraničí nebo setkání s lidmi ze zahraničí mu otevírá nové možnosti a dimenze.

A nějaký zásadní problém?
Samozřejmě se některé pobyty a spolupráce neobejdou bez problémů. Myslím, že to vychází už jenom z toho, že člověk v zahraničí prostě nutně naráží na rozdíly mezi kulturou a náturou jednotlivých národností – leccos by třeba dělal jinak, je daleko od domova a třeba úplně sám, takže je mnohem náchylnější k tomu, aby se v něčem cítil nespokojený. Obrovskou roli hrají také různé způsoby komunikace – pamatuji si sama na sebe, jak jsem v Dánsku jako slušně vychované české děvče napoprvé všechny nabídky (např. jídla nebo účasti v nějaké skupině) odmítala, abych třeba dala prostor ostatním, a čekala, že se protistrana nenechá zahanbit a svoji nabídku zopakuje, jak se tomu většinou stává v Čechách. Vždycky znovu pro mě byl šok, když z druhé strany zaznělo jenom „Dobře, tak ne.“

Takže problémů, které vyplývají z takovýchto mezikulturních rozdílů, bylo samozřejmě v projektech spousta. Ty ale považuji za něco, co prostě k mezinárodním projektům patří a co v posledku doplňuje onu tolik cennou mezinárodní zkušenost. Horší jsou potom už problémy, kdy organizace, která dobrovolníka hostí, nějak zásadně nedodržuje to, co slíbila. Tam už je potřeba rázněji zasáhnout. Kdybych si ale měla vzpomenout na nějaký jeden zásadní problém, tak mě tedy nic nenapadá.

Je něco, v čem tě YMCA ovlivnila, změnila nebo posunula?
Tak když to vezmu už od doby, kdy jsem prvně byla s Ymkou jako účastník na dětském táboře YMCA Praha někdy na začátku 90. let, tak můžu s klidem říct, že mě YMCA ovlivnila, změnila a posunula v podstatě ve všem. Obzvlášť potom v období, kdy jsem se na několik let ztratila ve víru Tensingu. S Tensingem jsem prožila celou pubertu a v tomhle směru vděčím Ymce za hodně. Tensing je prostě skvělá aktivita pro bezpečné a smysluplné proplutí pubertou. Co se týče víry, nabízí skvělou alternativu k práci s mládeží, která se odehrává v církvích.

Ale i ty téměř 4 roky na ústředí mě hodně naučily – hlavně asi další samostatnosti a zodpovědnosti, taky určité schopnosti rozlišit, co je důležité a co už tolik ne – čemu dát časovou prioritu a třeba i větší časovou dotaci a co naopak neřešit a nechat být. A nakonec tedy doufám, že mě ještě YMCA v lecčems ovlivní, protože s ní tedy ještě rozhodně nekončím.

Jsi v YMCA poměrně dlouho. A to jako účastník aktivit, dobrovolník, i placený pracovník. Dokážeš vyjádřit jaký vidíš v YMCA za tu dobu posun? Případně, jak se změnil tvůj pohled na YMCA jako celek?
Práce na ústředí mi dala možnost nahlédnout pod pokličku fungování poměrně velké neziskové organizace. Tato zkušenost pro mě byla taky moc důležitá, i když to nebyla zkušenost vždycky jenom pozitivní. Lidé v YMCA nejsou žádnými supermany a každý z nás má prostě svoje větší nebo menší mouchy. Myslím, že jsem ale díky činnosti na ústředí pochopila, že každá organizace potřebuje svá pravidla a řád a že se musí umět vyrovnat i s tím, když někdo zevnitř organizace tato pravidla nedodržuje. A to už buď zrovna nějakým hloupým nedopatřením a jednorázově nebo celkem pravidelně. Jsme sice jedna velká křesťanská rodina a nesmíme zapomínat na odpuštění, stejně tak, ale nesmíme zapomínat i na jasná pravidla hry. Odpouštění všech chyb za všech okolností je totiž nespravedlivé vůči těm, kteří pravidla dodrželi, a hlavně – v posledku ubližuje a rozkládá naši organizaci jako takovou. V tomto se tedy můj pohled na YMCA jako celek změnil oproti pohledu, jaký jsem měla, když jsem byla činná jenom na místní úrovni. A posun? Myslím, že se v lecčems YMCA profesionalizuje. Dobrovolnické nadšení dokážeme doplnit také profesionální zodpovědnou prací. Oba aspekty jsou myslím pro Ymku prostě klíčové. Bez dobrovolníků, nadšení a nových idejí to prostě nejde. Navíc výchova k dobrovolnictví a zodpovědné dobrovolnické práci je podle mě to hlavní, co může YMCA dnešním mladým lidem předat. Důsledná, pečlivá a kvalitní práce profesionálů je ale prostě pro Ymku k nezaplacení. Může to být často práce ryze administrativní, monotónní a mravenčí, ale tvoří dobrý a pevný základ organizace, o který se můžou dobrovolníci opřít.

Které věci považuješ za důležité, aby se na nich dále pracovalo?
Právě asi tuhle oblast lidských zdrojů v YMCA. Sama jsem ji měla na starosti v rámci dobrovolné účasti v Komisi pro rozvoj a musím přiznat, že jsem s ní téměř nepohnula, což považuji za svůj velký rest. Také by možná stálo za zvážení, jak by YMCA v ČR mohla více podporovat jednotlivé kolektivní členy YMCA. Na nějakou promyšlenou, strukturovanou a dlouhodobou podporu nám už trošku nezbýval čas a je to škoda.

Co jsi poradila Marušce, jako odcházející zkušený pracovník?
Nevím, snažila jsem se jí předat svoje zkušenosti, ale zároveň ji nechat otevřené dveře, aby si dělala věci tak nějak po svém. Doufám, že se mi to podařilo. Oblast zahraničních aktivit je totiž neuvěřitelně rozmanitá a každý zahraniční sekretář, který zatím na ústředí pracoval, měl třeba trošku jiné schopnosti a tudíž i trošku jiné zaměření. Jde hlavně o to, aby Marušku práce bavila, takže je hloupost jí nutit všechny svoje způsoby práce a svoje zaměření.

A jak vidíš svoji ymkařskou budoucnost?
Určitě chci zůstat aktivní jako dobrovolník. Zůstávám členkou výboru YMCA Praha a tam je také velký potenciál k realizaci. A tu a tam se nebudu bránit i případné dobrovolnické práci na národní nebo mezinárodní úrovni. Uvidíme, co mi náš potomek dovolí...

otázky kladli Miki Erdinger a J. V. Hynek

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]