02/2015

Jaké je to v YMCA být… TÁBOROVÝM VEDOUCÍM?

Vydáno dne 28. 09. 2015 (1544 přečtení)
Aneb rozhovor s Ondřejem Soukupem z YMCA Jindřichův Hradec.

    Jaké je to v YMCA být…
    Přemýšleli jste někdy, jaké je to v Ymce pracovat například jako sekretář, statutární zástupce, zaměstnanec, dobrovolník, být rodič dítěte, které se některé aktivity účastní? Zcela jistě něco z toho znáte, a ten zbytek vám chceme přiblížit v této nové rubrice, kde postupně naleznete rozhovory s lidmi napříč Ymkou, kteří ji znají z nejrůznějších úhlů.



Pod pojmem táborový vedoucí si asi každý představí konkrétní činnosti. Jak bys to ale ty definoval? Myslím z tvého pohledu:
Není to úplně jednoduchá otázka a je na ni hned několik odpovědí. Tábor totiž vždy tvoří tým vedoucích a každý v něm má svou roli, podle které se potom také odvíjí jeho náplň. Obvykle nás jako první napadne oddílový vedoucí. Před táborem spolu s ostatními připravuje program a to především všelijaké hry, vymýšlí příběhy a připravuje rekvizity. Na táboře samotném pak tráví hodně času s dětmi při hrách, plnění bobříků, táborových ohních, ztvárňuje postavy ve scénkách, ale často také někde potají připravuje blížící se program.

Tábor by ale nemohl fungovat bez kuchaře, zásobovače nebo třeba zdravotníka, kteří mají svou hlavní roli docela jinou a často znamená i spoustu méně zábavné práce. Vše pak dohromady pojí hlavní vedoucí tábora, který je spíše tak trochu manažerem. Role vedoucího na jakékoli pozici znamená samozřejmě mnoho zodpovědnosti, nejen za přípravu a průběh programu, ale především za děti. Od toho také tábor tvoří tým, abychom si zodpovědnost přiměřeně rozdělili.

Jak ses k této práci dostal? Kolik sezón za sebou ji děláš?
Na svůj první tábor jsem jel ještě dříve, než jsem šel poprvé do školy a byla to vždy úžasná událost, na kterou člověk celý rok vzpomínal a těšil se na další ročník. Vznikla tam také úžasná parta a mnoho přátelství, která trvají dodnes. Když jsem byl starší a mezi dětmi už se účastnit nemohl, nabídli mi jet na tábor jako instruktor a samozřejmě jsem neváhal ani vteřinku. Později jsem pak vedl oddíl jako vedoucí a nakonec minulý rok tábor poprvé vedl.

Co se změnilo od doby tvého prvního tábora? Je ta práce stále stejná? Mění se nějak výrazně děti – jejich složení, požadavky, očekávání…?
Změnilo se toho moc. Asi nejvíc cítím, že jsem se změnil sám. Jako mladý instruktor jsem jezdil na tábor, protože to byla zábava a legrace, o zodpovědnosti jsem příliš nepřemýšlel. Děti, pokud se to tak dá říct, byli sotva o pár let mladší kamarádi, se kterými jsem mohl být vlastně ještě nedávno sám v oddílu, bylo těžké se vžít do role jejich vedoucího. Ani s přípravami jsem si moc starostí nedělal. Myslím, že starší vedoucí si s námi instruktory užili i hodně starostí. S odstupem času už se ale na vše dívám jinak. Práce vedoucího mne začala moc bavit a vymýšlení pestrého a zajímavého programu se stalo oblíbenou výzvou. A když pak všechno krásně funguje a ostatní se vám povede správně nadchnout, to je ta největší odměna.

A jestli se práce postupně mění? Konkrétně v naší organizaci pozoruji velkou profesionalizaci. První tábory byly tak nějak poskládány za běhu, postupně se ale všemu dával řád. Příprava je čím dál pečlivější a samozřejmě náročnější. Dá se říct, že jsme se dělat tábory museli postupně naučit. Děti se myslím příliš nemění. Trochu je znát, že je dnešní svět více propojený, takže není velkým překvapením, když nám na tábor přijedou zahraniční účastníci. Nabízí se otázka, zda nejsou dnešní děti méně zvyklé na pohyb, mladý člověk je ale tak tvárný, že po pár dnech tábora každý běhá a skáče, jako by to dělal každý den. Hlavní a neměnné zůstává, že se děti dokážou úžasně nadchnout i pro maličkost.

Baví tě to?
Baví mne to moc a myslím, že bez toho by to ani nešlo. Samozřejmě příprava tábora není zdaleka jen zábava. Všemu předchází mnoho práce, domlouvání, údržba tábořiště a někdy třeba i nudná administrativa. Člověk se musí také občas umět přenést přes to, že se něco nepovede. Věřte mi ale, opravdu to za to stojí! Pár dní tábora bývá tak intenzivní zážitek, že z něj můžete čerpat energii celý rok.

Jak vypadá takový běžný den táborového vedoucího – myslím během samotného tábora?
Zkusím popsat, jak by mohl vypadat den na našem táboře. První obvykle vstávají asi v půl sedmé kuchařky a začínají s přípravou snídaně, zároveň vstane hlavní vedoucí nebo jeho zástupce a zatápí v kuchyni v kamnech. Před sedmou se vedoucí scházejí na ranní ztišení a pak už se rozdělí na přípravu snídaně a buzení dětí a rozcvičku. Protože táboříme u rybníka, dobrovolná je i mokrá rozcvička. Pak se scházíme u snídaně, následuje čas na úklid a ranní nástup. Tam si povíme, co nás dnes všechno čeká. Dopoledne věnujeme duchovnímu programu, který často tvoří zábavné scénky a společné zpívání. Obvykle zbude čas i na dopolední hru. Po obědě družstvo, které je na řadě, pomáhá uklízet jídelnu a umývat nádobí a všichni mají odpolední klid a mohou si odpočinout nebo zahrát, co sami chtějí. Odpoledne je rozděleno svačinou na dva úseky, vždy se hraje alespoň jedna celotáborová hra, když je pěkně, jde se na koupačku, když je třeba, na dřevo. Část vedoucích obvykle vždy připravuje následující program. V šest bývá hotová večeře, poté večerní nástup a scházíme se u ohně. Někdy si vyprávíme, hrajeme hry, občas následuje noční hra nebo třeba stezka odvahy. V deset mají večerku nejstarší děti a vedoucí se rozdělí na uspávání.

Nakonec se vedoucí schází, hodnotíme den a řešíme ten následující. Porada málokdy skončí před půlnocí, často jsme ale tak plní zážitků, že o všem ještě dlouho debatujeme. Když nás pak únava přece jen přemůže, končí jeden den táborového vedoucího.

Jezdil jsi jako vedoucí nebo jako účastník i na tábory pořádané jinou organizací než YMCA? Je zde nějaký viditelný rozdíl?
Nejezdil a tak to nemohu příliš porovnat. Tábor ovšem vždy tvoří lidé a tak, jak jsou různí navzájem, budou se vždy lišit tábory připravované různými lidmi.

Co považuješ za největší úspěch ve své práci?
Těžko si vybavit jeden dílčí úspěch. Hlavním vedoucím budu teprve druhým rokem a tak nemám tolik potřebný nadhled. Mnoho jsem se naučil od starších vedoucích, každý má ale svou vlastní představu, jak by chtěl tábor dělat, co by změnil a někdy může v týmu narazit na nepochopení, těžko se přenáší přes zavedené pořádky a naplňuje své vlastní vize. Předání tábora další generaci může být velmi nesnadné. Za velký úspěch považuji, že v našem týmu se to podařilo skvěle. Cítím, že jsem dostal opravdu prostor se realizovat a dělat věci po svém, ale zároveň se to podařilo skloubit s mnoha zažitými zvyklostmi a tradicemi. Co je ti během tábora nebo po něm největší odměnou?
Jednoznačně, když se podaří ostatní pro věc nadchnout. Mnohem krásnější, než slyšet chválu, je cítit, že jsme všichni na jedné vlně, že se věci daří, jak jsme si to představovali, zažít společně něco mimořádného a silného. Na tábory z mého dětství mám spousty nádherných vzpomínek, bylo to vždy nejkrásnější období v celém roce. Kdyby se podařilo vše krásné, co nám takto bylo dáno třeba jen trochu předat dál, byla by to ta největší odměna.

Jak dlouho trvá připravit takový program tábora? Kolik času na to „padne“?
Na své první tábory jsem přípravou strávil sotva pár dní. Dnešní tábory ovšem znamenají měsíce příprav, schůzek, stovky internetových konverzací, vymýšlení programu. Nakonec je až neuvěřitelné, kolik je tomu člověk ochoten věnovat. V minulém roce se naše YMCA zúčastnila pilotního projektu evidence dobrovolnických hodin, a tak mi připadl úkol evidovat práci týmu táborových vedoucích.

Ukázalo se, že příprava tábora patnáctičlenným týmem vedoucích, kuchařů a dalších pracovníků znamená skutečně tisíce odpracovaných hodin, to vše ještě před samotným zahájením tábora.

Co bys chtěl doplnit nebo dodat na závěr?
Myslím, že je důležité si uvědomit, že tábor není pár dní v roce, třebaže se nejedná o oddíl, který by se pravidelně scházel. Není to jen to jedno místo, kde se v létě společně sejdeme. Tábor je vždy unikátní společenství mnoha lidí, kteří se dobře znají a doplňují a rádi se scházejí a nezapomínají na sebe i mimo těch pár společně strávených dní. Je to něco dynamického, co se stále vyvíjí s novými nápady a vizemi, ale zároveň trvá roky a předává se z generace na generaci se všemi zkušenostmi a hodnotami. Pro někoho se může stát na mnoho let nedílnou součástí života, místem kde se může realizovat, relaxovat, setkávat se s přáteli, zažít něco mimořádného. Často pak na zážitky z táborů vzpomíná a dalších se celý rok nemůže dočkat. A pro mne osobně to je rozhodně velká celoživotní láska.

Markéta Kratochvílová, foto: YMCA JH (pro zvídavé - Ondra je na první fotce v batikovaném tričku) :-)

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]