02/2022

Rozhovor s Danielem Kucem

Vydáno dne 27. 05. 2022 (94 přečtení)
Daniel Kuc z YMCA Plzeň byl na letošním Setkání YMCA oceněn za dlouhodobou a obětavou práci pro YMCA...


Danieli, kdy a jak ses do YMCA dostal?
Matně si vzpomínám na studentská léta, kdy jsem byl v Olomouci na biblické škole DORKAS, kde jeden z našich učitelů, bylo to z prostředí Církve bratrské, zakládali Ymku, poprvé jsem se dozvěděl, co je to YMCA, a protože byla potřeba k založení nějaká členská základna, tak do toho vtáhl i studenty biblické školy.

A nepamatuješ si, jak se ten učitel jmenoval?
Kašper… dnes je to asi evangelický farář. Tenkrát byl kazatelem Církve bratrské. A na biblické škole jsem se seznámil i s mojí manželkou.
K Ymce jsme se pak dostali přes manžele Kadlečkovi v Děčíně, kde jsem byl kazatelem v mém prvním sboru, tam byla docela taková intenzivní spolupráce mezi Křesťanským společenstvím, Církví bratrskou a baptisty. Každý ten sbor měl nějaké aktivity a v ymce jsme se vlastně všichni potkali. Tenkrát Kadlečkovi v tom byli hodně aktivní, že nás do toho vtáhli.
My jsme chodili na ulici, tam bylo takový místo jedno špatný, vzali jsme míč a na sídlišti jsme si začali hrát s děckama, dělali jsme takový nízkoprahový aktivity. No a pak jsme začali skaut, takovej amatérskej, z ničeho…

Na jakých pozicích jsi v ymce působil?
Pozicích? No, já jsem spíš takovej provokatér, někoho popíchnu…smích...

Tomu se říká jinak, to není provokatér, ale nakopávač …smích...
Iniciátor…spíš jsem spojoval lidi, my jsme tam vlastně měli i civilkáře v Děčíně, tam už jsem zapojil i rodinu, první můj bratranec Miloš, který teď dělá ymku v Brništi, potom můj bratr Marek šel na civilku, tak jsme ho vzali k nám do sboru, ten dělá teď skauty v Jablonci. Takže si tu civilku odkroutil ve sboru v církvi.

Jak zapadá YMCA do tvého rodinného prostředí?
V Ymce jsme našli zázemí, ať už se to týkalo pojištění, dotací, ale i nějakého know-how, ale i přátel… takže pak jsme dělali letní tábory, to jsme dělali se Cvikovem. Já jsem potom po sedmi letech kazatelování v Děčíně přešel do Jablonce, takže jsme potom v těch aktivitách pokračovali tam. Ze začátku to bylo pod YMCA Děčín, pak YMCA Sever, protože už jsme byli ve více městech…

Tak to už je třetí YMCA, ve které jsi působil… a YMCA Plzeň, o tu jsi se více než zasloužil, protože tvoje semínko způsobilo její založení.
A to už ani nevím, jak to tady začalo…a koho jsem inicioval?? Smích...
…No nás.
Joo, a proč? Joo, já jsem přitáhl nějaký materiály o Ymce…
Ano,…a spojil jsi nás s Děčínem, s Kadlečkovými, Ti nás povzbudili a nabídli pomoc při založení.
No a funguje to, ne?
Tak to je čtvrtá ymka, podívej, jaké máš za sebou ovoce…co máš na svědomí… smích...
V tom Děčíně, tam jsem byl vyloženě v tý první linii, na ulici s děckama, pak letní tábory s těma skautama, v Jablonci potom méně, byl jsem vedoucím skautu i s dalšími a tady jsem to ..tak popíchl… ze začátku jsem tedy v Plzni pracoval s ruskýma dětma, dělali jsme různý výlety, …

A nepamatuješ si, jestli jsi v ymce dělal nějakou řídící funkci? Alespoň papírově?
No, …vždycky jsem se někam vecpal… smích...
Když toho po mně moc nechtěl … to nebylo moc práce, jsem vždycky jen něco podepisoval… smích... možná i z pozice toho, že jsem byl kazatelem sboru…

Jaké typy lidí jsi v ymce potkal? Myslíš si, že jsou pro Tebe ymkaři něčím specifičtí? Všude, kde jsem byl v ymce, to byli pro mě blízký lidi, protože to byli lidi ze sboru, z církve, kde jsem se pohyboval.. křesťani…z Ježíšova sboru :-).
A většinou to byla práce…vnímám svoje obdarování, práce s malýma dětma, vždycky jsem u toho skončil, takže....
… děti si Tě našly… smích


Takže ta podobná služba a obdarování lidi spojuje. Tak to mě nahrává na otázku.. tvoje služba v ymce se vždycky točila kolem dětí?
No ano, to je Ymka, ne? Smích... Děti, tábory, mládež…

Nevzpomeneš si na nějaká konkrétní jména… je nějaká spolupráce v ymce pro Tebe nezapomenutelná?
Cvejnovi z Křesťanského společenství původně z Církve bratrské, Kadlečkovi z Církve bratrské, my od baptistů a ymka všem dávala prostor ke společnému setkávání a spolupráci.

Čím Tě oslovila právě YMCA?
To první bylo ten servis, komfort toho, že spousta věcí je zařízených, už jsem zmiňoval to pojištění, nějaká dotace, ale i školení…. a potom jsme se seznámili s historií, křesťanskýma kořenama, co všechno má YMCA za sebou, co dokázala, to může být člověk pak hrdej, ne?...být součástí něčeho takovýho většího…byli tam na začátku lidi, kteří nás přizvali, abychom využili ty výhody, které Ymka nabízela..a s tou hrdostí to přicházelo postupně tak, že jsme s tím seznamovali..

Zkusil ses někdy i v Ymce mezinárodně zapojit?
Já ne…ještě ne…

Naučil ses něco v Ymce, co se Ti hodí i něco v životě?
…… papírovat!… smích... Já jsem takový dřevo, tohle jsem se nikdy nenaučil, ale tím, že ty naše aktivity byly spíš takový rodinný, bylo to na nějaký domluvě…takže aby ty věci byly v pořádku, to nás naučila, do toho nás nutila ymka… ale nevím, jestli jsem v tomhle ohledu ovlivnitelný…smích….ale vždycky se našli kolem mě lidi, který to dělali…smích.

Změnila Tě v něčem ymka trvale?
Změnil jsem se… stárnu… smích… no předtím jsem pracoval v Ymce mimo sbor, teď v Plzni se práce v Ymce kryje s prací ve sboru, protože my jsme takový nízkoprahový sbor, pro lidi z nekřesťanských kořenů… To je taková rarita… (Vláďa)
No, je to zajímavá práce, snažíme se být srozumitelní lidem, kteří nemají povědomí o církvi…takže děláme věci hodně jednoduše, vysvětlujeme, diskutujeme, naše liturgie je spíš taková vysvětlovací, aby každý, kdo přijde, se necítil ztracený…

Co myslíš, čím je nebo má být YMCA v dnešní společnosti?
Práci s dětma tady dělá v Česku spousta organizací, pro mě to nejcennější na Ymce je, že je to křesťanská organizace, kde my jako křesťané můžeme sloužit profesionálně, srovnatelně jako v organizacích, které to dělají profesionálně. Není to úplně pozvání do sboru, je to spíš služba mládeži, dětem, je to křesťanská služba. Nikdy jsem s tím neměl problém to rodičům říct. My jsme křesťanská organizace, máme nějaké hodnoty, které budeme s vašimi dětmi sdílet. Nepamatuji si nikdy, že by někdo couvl a řekl: Aha, tak to my tam naše děti nepošlem… A nikdy jsem se nemusel cítit jako podvodník, že jsem něco nabízel a něco skrýval.. Tam jsou ty tři vrcholy toho trojúhelníku.. takže i když děláme třeba sportovní aktivity, tak jsme tam my křesťané jako vedoucí, ne pokaždé budeme něco dětem vysvětlovat, ale už to, jak se chováme, jak řešíme problémy, jaké máme hodnoty, to se projeví… Nevyhýbají se nám chyby, problémy, ale myslím si, že v tom se právě nejvíc projeví to naše křesťanství, jak na to zareagujeme, jak ty věci budeme řešit…jak se s tím popereme…takový věci jako odpuštění…

Děkujeme moc za rozhovor.

Rozhovor s Danielem Kucem v Netunicích 1. 4. 2022 vedli: Vladislav a Gabriela Soukupovi, foto: archiv YMCA Plzeň

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]