02/2003

Rozhovor Štěpána Černého

Vydáno dne 01. 02. 2003 (2327 přečtení)
Rozhovor Štěpána Černého se Štěpánem Černým “Dnešní doba mi dokazuje, že teplé spodní prádlo má stále svou vypovídací estetickou hodnotu.” Štěpán Černý (* 1984) patří v dnešním literárním světě ke špičkám, ať už počítáme kvalitu, nebo kvantitu. Rozhovor jsme si domluvili po desetiminutovém přemlouvání, pro obě strany obohacujícím. Mistr přišel na vteřinu přesně, z ucha vyklepal živého kačera, sundal si červený nos na gumičce a začal rozvážně promlouvat…

Štěpán Černý V(vyslýchající): Vypadáte uspěchaně, mistře, stačíte dnešní době? V(vyslýchaný): Otázkou, kterou řeším, není, zda stačím době já, ale zda stačí doba mně. Současnost mi dává za pravdu. Vždy všechny předběhnu ve frontě na oběd, i u autobusu jsem dříve než ostatní. Jak si to vysvětlit jinak než vlastním zrychlením oproti času? V: Zajímavá myšlénka, vašnosti. Čtenáře měsíčního tisku by ale jistě zajímala zcela jiná věc: jak jste se dostal k práci v listu Pro-Tejn, ve které jste získal “literární ostruhy”? V: Pro práci v tomto periodiku mne dlouho vábil jistý Dominik Zunt (pamatujte si to jméno, ještě o něm v životě uslyšíte a pak se vám tyto kompromitující informace budou hodit), až mne konečně zvábil. První můj příspěvek slove “Tenkrát poprvé na Mělníku”(říjen 2001) a úspěch měl vskutku bouřlivý. Málem mi dokonce vysloužil nálepku pragocentristy a několik ran holí od Luboše Hladíka. Přesto jsem všechna nebezpečenství přestál a nyní patřím k pravidelně přispívajícím autorům. Štěpán Černý1 V: Ano, to je pravda, pane velkomožný. Kde lovíte inspiraci? Případně co by bylo vhodné poradit začínajícím autorům, kteří hodlají sledovat vaši cestu? V: Inspirace mě přepadá zcela samovolně, často ovšem má podobu trestající ruky Vojtěcha Bergera, či spíše trestajícího telefonátu. Ovšem, ne aby vznikl dojem, že tvůrčí práce pro Pro-Tejn je odměněna ukrutníka. Mé nejlepší nápady, zhmotněné do článků (namátkou např. článek o Know-How semináři či další), přicházejí do hlavy osamoceně, a tak také odcházejí. Dlouho se chudáci nezdrží. V: Čím trávíte volný čas, slunéčko našich dnů? V kterém parku je možné vás zastihnout v objetí moruší. Jaká knihovna vám slouží za přístřeší materiální i duchovní. Pod kterým mostem sledujete bídu světa? V: Nejčastěji se věnuji studiu v ctihodné budově nejmenovaného pražského gymnasia, které je možno zaměnit za všechny tři výše uvedené instituce. Případným následovníkům doporučuji zejména návštěvu místností v třetím patře, hluboce poznamenaných mou přítomností. Co se týče studijních výsledků, slouží mi jako zrcadlo k hodnocení absolutna rozumem středoškolského profesora. Hodnocení není lichotivé… V: Velký kormidelníku, jaké máte koníčky? Neboť jedno tělo nesnese více intelektuální zátěže, než mu připravujete svou uměleckou tvorbou? V: Věnuji se orientální hře go, pěstuji plané jabloně, hraji korespondenční šach, tvořím v HTML, účastním se kroužku esperantistů, reprodukuji na kytaru v TS Praha, furt se hrabu v záhoně, já jsem prostě jinačí, ženě mé to nestačí, a je jejím koníčkem, podvádět mě s Toníčkem… V: Děkuji za rozhovor, starý chrobáku. Vyslýchající: Štěpán Černý, cernees@post.cz Vyslýchaný: Štěpán Černý, mail si zjistěte sami, jen tak někomu ho nedává.

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]