02/2022

O tom táborovém programu

Vydáno dne 27. 05. 2022 (95 přečtení)
V posledním »Tepu« jsme si pochvalovali, jak krásná a blahodárná je taková systematická rekreace a tak jsme jistě právem zvědavi, co se vlastně za tím slůvkem »program« skrývá.


Je to za prvé určitý denní pořádek. Prosím, nebojte se toho; není to jako vojna. To ranní cvičení, které vypukne v 7 hodin je úplně pohanskou divokou manifestací Slunci, které vás hned z rána vesele ošetřuje ultrafialovými paprsky, o milých kaloriích, které po ránu přijdou velmi vhod, ani nemluvě. Jako celý program (mimo dobu jídla) není pro nikoho nucený, nehoní vás ani k tomuto cvičení nikdo s berlou v ruce a ouřední tváří. Redaktor Malého oznamovatele velkotýdeníku »Vlčice«, p. Ivan Herben, to vystihl tímto inserátem: P. T. pány Paďoury zve tímto k rannímu cvičení táborový tělocvikář. Zn. »dobré zacházení«.

A tak ani nástup k poctě vlajky před snídaní není přísně nařízen, ale vsadím se, že se vám tato malá ranní slavnost zalíbí tak, že u ní nebudete chybět. To už je 8 hodin a teplá káva doplňuje zahřívací proces, zahájený cvičením ještě ve vašich útrobách. Nebývá pravidlem chodit ke snídani pozdě, ale také nemáme žádného drakonického zařízení, kterým bychom opozdilce trestali — železnou pannu ani španělskou inkvisici nám nedovolili. Ale shromáždění táborníci uvítají opozdilce potleskem bouřlivým, že by leckterá koloraturní pěvkyně po něm toužila. Tady vidíte, že v programu tábora má rozhodující vliv ne šablona, ale veřejné táborové mínění. Toto veřejné mínění se ovšem všelijak zpracovává. Jednou z těchto metod je ranní proslov. Je pětiminutovka po snídani, kdy vůdce z oddělení chlapců nebo jiný darem řeči oplývající táborník probere několik myšlenek, které stojí za celodenní přemýšlení (na př. Fair play, mravnost u jednotlivce a mravnost veřejná, sebekázeň, jak cvičit, různé praktické rady táborníkům a pod.), loni jsme tyto proslovy, které táborníci okřtili »charakterky«, zavedli na pokus jen v období chlapeckém, letos budeme řečnění rozšiřovat, bude-li tomu táborové veřejné mínění přát.

Po této rozmluvě následuje rozdělení táborových činností. Totiž my si tábor vedeme sami. Chceme užívat radostí, které jsme si sami připravili. Ty totiž daleko víc těší než ty, které nám někdo donese hotové pod nos. A tak jsou v táboře různé úkoly: chcete mít večer táborák, i jdouce nasbírejte roští a upravte táborový kruh. Chcete být hvězdou ve vol- leyballu? Tak si jděte uválet hřiště. Jste nespokojeni s nedostatečnou mohutností svých ramen? Štípání dříví vše napraví. A tomu tedy říkáme táborové činnosti. Užitečné práce pro tábor, které pro vás znamenají zdravý a při tom tvořivý pohyb. Má to velkou rekreační hodnotu. Člověk zvyklý duševní práci nachází v občasné práci tělesné úlevu nervů. Soustřeďujete se jaksi na elementární problémy toho válce, který před sebou tlačíte po volleyballovém courtu a nemyslíte na těžkou rozvodovou při, kterou zastupujete. To vám potvrdí každý takový zahrádkář. Zde pro to máme vyhraženu hodinu. U chlapců to bývá povinné, dospělí jsou vítáni a vždycky se hledají pouze dobrovolníci na tuto práci. Takoví dobrovolníci nám loni postavili krásnou bránu a plot podle návrhů prof. Kysely. Partafíři byli pp. štkp. Egert a Ing. Pulpit. A mají z ní radost a my také. To už je pomalu 10 hodin a žaludek se hlásí. Paní kuchařka to spraví přesnídávkou a pokračuje se.

Prospekt hlásí »volná škola«. Nepřívětivé slovo o prázdninách. Ale vy se zajímáte o dokonalé ovládání lodi. Ta lukostřelba je také velmi zajímavá věc. Jen to umět. Kdo mi poradí? A umíte úplně dobře plavat? Nehledáte někoho, kdo by vás naučil? Nebo jste v Praze mřeli rozpaky, co bude až na to přijdou, že neumíte volleyball? Nedělejte si z toho hlavu. Od toho‘ všeho je právě tato volná škola, aby vás z toho trápení vysvobodila a pod vedením usměvavých instruktorů z vás udělala mistry v těchto disciplinách. Zase si můžete vybrat co chcete — chceteli vůbec. Ale vy budete chtít, protože kouzlu volně školy ještě neodolal nikdo.

Ve škole se člověk zapotí. Ovšem, žádná škola to nemá tak přepychově zařízené, abyste se minutu po »zvonění« mohli chladit ve vlnách jezera. Volná Škola na Vlčici to má.

Osvěženi se rozejdete po svých ubikacích, které vám zatím sluníčko pěkně propražilo, takže několika mistrnými hmaty zkušeného zálesáka proměníte rozházenou postel v elegantní couch, máte čas na přípravu k táborové módní přehlídce u diner, nebo se jdete podívat, co přinesly právě přišlé čerstvé noviny, nebo co hlásí dole v jídelně rádio.

Ve 12.30 vypukne oběd a po dobrém obědě jde každý po svém. Někdo znaven činností, někdo obědem, někdo obojím, jde si na jednoho šlofíka, jiní čtou nebo se potýkají v šaších. Doporučuje se tato hodina klidu po jídle.

Odpoledne je volné a každý dělá co se mu líbí. A ono se toho najde hodně: první týden nestačíte běhat do kantiny pro pohledy, na kterých ujišťujete své příbuzné a známé, jak jste se opálili. Potom musíte vyzkoušet štěstí na quoitsu, uděláte si puchýře na rukou od šináglových vesel, zahrajete si čínskou hru, ukojíte svou zvědavost, jak to vypadá na rybníce za rohem, uznáte celoodpolední procházkou, že staňkovské lesy jsou nekonečné, nebo máte-li za sebou kanoistickou zkoušku a můžete tedy sami na vodu, jedete na konec jezera, abyste se pokochali romantikou vod tekoucích, nebo, jste-li rybáři, abyste vzdychali: takovádle štika, ta by brala, a člověk nesmí . . .

Tohle vše vás tak vyčerpá, že se musíte vrhnout na loupení kuchyně, kteréžto plenění je vzhledem k hodině svačiny úředně povoleno.

To už nejste ani přejedeni, ani není nebezpečí úžehu, i svěřujete své tělo vlnám, oddáváte se vol- leyballu, pan Škarda vás zaučuje playgroundballu nebo kutíte s Ing. Přibylem v loděnici na rozdělaném luku, který musí být nejkrásnější ze všech doposud vyrobených táborových luků.

Poctou vlajce před západem slunce končíte celodenní užívání, abyste zasedli k večeři a po ní pokračovali v zápolení nejrozmanitějším. Tyto turnaje po večeři mívají hojně obecenstva i musí se ten »futbál« nebo volej hrát jaksi pro obecenstvo, které si přece také musí zafandit. Někdy hrává v centru kuchař pan Franc. Obyčejně, když chce »psát«, zazní z kuchyně: »Františku, kde seš zas?«. Načež pan Franc poněkud nejistě hledá výmluvu a odchází, aby se zodpovídal ze svého skutku před paní Francovou.

Už jste snad sami rádi vzhledem k délce toho povídání, že je večer. Ale když on ten večer je nejpěknější z celého táboření. Nádherné západy slunce nad velkou vodní plochou za lesy, ticho v přírodě, jen sem tam vyskočí kapr nad vodu nebo přelétne netopýr. Je vám smutno a příjemně zároveň. Ovšem dlouho vás o samotě dumat nenechají. Od jídelny slyšíte gong. Bude společenský večer. Ovšem v teplákách, sedět se bude okolo krbu na zemi.

Ožívají ve vás písničky, které jste zpívali jako kluci nebo děvčata na školních výletech, uznáte, že všechny varianty hry na fanty jsou vysoce zajímavé, vlasy vám povstanou hrůzou při závodech ve vypravování nejstrašnější historie, znalost operního repertoiru se vám rozšíří o přeukrutnou tragedii o Spinifixu a DonŠpagátovi atd. atd. A co teprve, když vypukne táborový bál. Tu honem nevíte, které tričko je nejslušivější a které kedsky nejkoketnější.

To by byl tak celý táborový program. Znovu vás ujišťuji, že se na Vlčici můžete účastnit čeho a kdy chcete. Máteli náladu samotářskou, můžete si ji tam také pěstovat. Ale uvidíte, že život a duch na Vlčici vás prostě uchopí a nepustí od příjezdu až do odjezdu — a odjíždí se odtud těžce.

Ing. L. Vojtěch, TEP PRAŽSKÉ YMKY, roč. VI, čís. 9, strana 1-3., kresba: archiv YMCA

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]